Následující informace jsou spíše pomůckou, která má pomoci pochopit, jak pohřeb probíhá. Církevní pohřeb vychází z místních tradic. Rozloučení se může konat na třech místech – v domě, v kostele, na hřbitově. Průběh pohřbu záleží na domluvě kněze a pozůstalých, případně na přání zesnulého. Při pohřbu se dostává pozůstalým útěchy citacemi pasáží z Bible o bolesti a naději, kněz může oslovit i shromážděné, nenavštěvující kostel často. Modlí se a přimlouvá za zemřelého a za ty, které smrt ranila. Rozloučení v kostele je poslední službou zesnulému, a tak nezáleží na vyznání příchozích. Kněz si je vědom, že se pohřbu účastní i lidé bez vyznání, a proto upozorňuje, kdy jaký úkon provádět, např. povstat.
Křesťanský obřad pohřbu má svá pevná pravidla, která nelze měnit, proto délka rozloučení záleží na tom, zda je sloužena mše svatá nebo pouze bohoslužba slova a zda je vykonán průvod na hřbitov či nikoli. Mše svatá trvá přibližně 60 minut. V druhém případě, kdy je sloužen obřad bohoslužby slova, je délka asi 30 minut.
Rozloučení v domě zemřelého – tato část se koná již v ojedinělých případech, zejména na vesnicích. Pozůstalí se shromáždí kolem zemřelého a modlí se. Potom se vychází z domu a průvod jde do kostela vedený ministrantem s křížem. Ve městech je toto rozloučení ztíženo a často se vynechává, rozloučení začíná až v kostele nebo kapli.
Rozloučení v kostele nebo kapli, kterou si pozůstalí zvolili nebo vybrali dle přání zesnulého, bývá doprovázeno mši svatou nebo bohoslužbou slova, kterou vede kněz. Pohřební služba přiveze rakev se zemřelým asi 60 minut před začátkem obřadu a nejbližší pozůstalí, kteří jsou asi půl hodiny před začátkem obřadu v kostele, se loučí ze zesnulým.
Nejbližší rodina sedí pohromadě v první lavici, sourozenci s rodinami si sedají do dalších lavic. Ty jsou zaplňovány dle vztahu k zemřelému, tedy nejdále od oltáře sedí např. kamarádi.
Zemřelý je položen v kostele tak, jak to odpovídá tradici a liturgickým pravidlům. Tedy věřící tváří k oltáři a biskup, kněz nebo jáhen tváří k lidu. Někdy se na přání rodiny může na chvilku víko rakve odklopit.
Kolem rakve se umísťují svíce. Vedle rakve se kladou věnce nebo květiny.
Rozloučení se skládá ze zpěvu, hudby, modlitby, kterou je zesnulý odevzdáván do Božího milosrdenství, a čtení z Bible s krátkými promluvami kněze. Hudba není reprodukovaná a promluvy jsou v kontextu s křesťanským poselstvím. Kněz pronáší modlitby a důležitým momentem jsou i chvíle ticha. Při obřadu může také někdo promluvit a zavzpomínat za rodinu nebo kamarády. Promluvy se domlouvají předem s farářem.
Pak se všichni postaví a rakev je z kostela odnesena 4 – 6 muži, nohama napřed (s rakví se tedy musí muži otočit). Jedná se o poslední cestu zemřelého. Rakev je přenesena před kostel, smuteční hosté jdou za rakví. Když jsou všichni shromážděni před kostelem, rakev se zesnulým je odvezena pohřební službou ke kremaci a smuteční hosté se mohou rozejít. Pokud bude zesnulý uložen do hrobu nebo hrobky, jde či jede (dle vzdálenosti) průvod z kostela na hřbitov. Věnce a květiny jsou převáženy vedle rakve.
Na hřbitově – z kostela je možné rakev s tělem doprovodit na hřbitov průvodem, vše záleží na vzdálenosti hřbitova od kostela. Pokud je vzdálenost delší, ke hřbitovu se přejíždí. Než je tělo do hrobu spuštěno, posvětí místo kněz. Před spouštěním rakve do hrobu pronese kněz krátkou řeč a pokropí ji svěcenou vodou. Po spuštění rakve přistupují lidé jednotlivě k hrobu a vhazují menší květiny nebo hlínu na rakev. Drobné snítky nebo květiny přinese ke hrobu blízká rodina.
Nejbližší rodina pak stojí u hrobu a ostatní jí projevují soustrast
———————————————————————————
Květiny (sudý počet) se volí dle věku zemřelého. V květinářství zcela určitě poradí. Pro mladé a svobodné se volí bílá květina jako symbol nevinnosti.
Pokud na pohřeb berete i děti, vysvětlete jim úměrně k jejich věku, k čemu obřad slouží a co mohou vidět.
Na cestu na hřbitov není vhodné si brát boty na úzkém podpatku.
Pokud si během obřadu nebudete něčím jisti, jednání nejbližších příbuzných vám napoví. ……